Pod pirátskou vlajkou vzhůru za dobrodružstvím!

Duben 2008

Pověry

17. dubna 2008 v 18:05 | Áďa |  PzK a pirátství
Jednou z hlavních zásad, která se dodržuje dodnes, je, že se nesmí měnit jméno lodi, jinak ji a její posádku postihne neštěstí. Ani jméno samo by nemělo být nešťastné, známý je případ Titanicu. Podle námořníků loď nikdy neměla takové jméno dostat, protože Titáni byli ve válce s bohy poraženi.
Další pověrou je zákaz žen na palubě. Mnohé příběhy posádek, které se po úspěšném lupu zásobili dámskou společností, této zásadě dávají za pravdu. Ženy ani posádka totiž většinou nedopadly příliš dobře. Krásky byly povražděny a posádka si podřezala krky. Pověra má však vyjímku, a tu tvoří námořnice a pirátky. Ty byly často velmi úspěšné a například čínská pirátka Čing Ši panovala nad skutečným impériem. Velela osmnácti stům lodí a asi osmdesáti tisícům můžů. Pověře o tom, že žena na lodi přináší neštěstí, odporuje jiná, která tvrdí, že nahá žena na palubě dokáže utišit vítr.
Další předsudek se týká lodních koček. Hodit kočku do moře prý znamená přivolat bouři a zkázu vůbec. S počasím souvisí i chování koček. Když si kočka líže srst proti směru růstu chlupů, příjde krupobití, když si kočky hrají, brzo se zvedne vítr. Pokud jde o další zvířata, neštěstí přináší i zabití delfína či albatrosa.
Zhouba může navštívit také loď kde si lodníci stříhají nehty a vlasy, nebo takovou, kde si obléknou šaty mrtvého člena posádky

bitva s titulkama 4

13. dubna 2008 v 16:10 | Áďa |  Piráti z Karibiku: Na konci světa
takl tady je poslední část bitvy z tiulkama


Posádka

11. dubna 2008 v 22:17 | Áďa |  PzK a pirátství

Posádka

Kapitán: Piráti se chovali demokraticky, vůdce si volili ze svých řad. Nejúspěšnějšími kapitány byli ti,kteří měli dobré vůdčí schopnosti a soupeře překonali svou protřelostí.
První důstojník: Měl na starosti všechno od přídělů jídla až po tresty. Rovněž rozděloval kořist z přepadených lodí.
Loďmistr: O loď se staralo několik loďmistrů (bocmanů).Byli to nižší důstojníci a mimo jiné měli za úkol starat se o plachty, výstroj a čistotu paluby.
Tesař: Doslova udržoval loď na vodě. Vyměňoval poničené trámy, ucpával díry, opravoval ráhnoví a potrhané plachty.
Zbrojmistr: Zbrojmistři museli udržovat v chodu všechna děla, aby byla správně zaměřěna, přesně pálila a byla v pořádku. Dosáhnout zralosti v tomto oboru trvalo léta a mistři zbrojíři bývali až překvapujícím způsoben důkladní a přesní.
Ranhojič: Jen málo pirátských lodí mělo vlastního lékaře, ale čas od času nějakého zajali a přinutili, aby pro ně pracovaL.Používal různé nástroje, jimiž vyjímal kulky, amoutoval končetiny s ošetřoval rány způsobené dělovou koulí nebo šavlí.
Prachař: Byla to nízká funkce, určená mladým chlapcům, novým členům posádky. Nabíjeli a čistili děla. Pokud přežili, postoupili na zbrojmistrova pomocníka, případně zbrojmistra.
Kajjutový plavčík: Noví členové, pokud nepracovali s prachem, se stali kajutovými plavčíky. Starali se o čistotu kapitánovy kajuty, pomáhali v kuchyni a vlastně dělali "holky pro všechno".
Povinnosti
Povinnosti byli neustálé.... Pořád něco upravovat atd.... To podléze vedlo k dennímu rozpisu služeb.
Jídlo a pití
Délku plavby většinou rozhodovalo množštví potravy. Řídili se podle kuchaře když řek došlo jídno tak se zkrátka muselo to jídlo sehnat. Mno ale cětší problém bylo jídlo uskladnit a schovat před krysama.... I proslulé suchary , neboli tvrdé štruple byli prolezlé brčoukama... Podstatnou část tvořili sudy s pivem, rumem nebo jablečným vínem. Jedna loď měla dokonce na palubě 10 500 galonů piva a jen 3 500 galonu vody. Rum se nepil v takové míře jako pivo, ale příděli na osobu a den činily půl pinty rumu míšeného s vodou, což se rovnalo asi dvěma láhvím dnešního rumu.

Pirátství jako počestná živnost

4. dubna 2008 v 20:28 | Áďa |  PzK a pirátství
Pirátství jako počestná živnost

Posádky pirátských lodí se často rekrutovaly z námořníků a vojáků řádného loďstva. Služba na tehdejších lodích byla těžká a nebezpečná. Jídlo se na dlouhých plavbách kazilo, námořníky sužovaly choroby od průjmů až po kurděje. Navíc vládli kapitáni a lodní důstojníci svým mužům tvrdou rukou. Kruté tresty, jako je bičování do krve a polévání ran mořskou vodou, nebyly výjimkou.
Není divu, že námořníci dezertovali nebo se bouřili. Dopadeným pirátům sice hrozila šibenice, ale pro mnoho mužů to bylo přijatelnější než setrvávat v řádné službě. Během soudu s posádkou pirátského kapitána "Černého Bartha" Bartholomewa Robertse vypověděl John Philps: "Kapitán té obchodní lodi na nás byl jako pes, a
Soudy neměly při rozhodování o tom, kdo byl pirát a kdo ne, lehkou úlohu. Mnoho kapitánů mělo oficiální povolení přepadat lodi plující pod vlajkou zemí, s nimiž byla jejich vlast ve válce. Ke "státním pirátům" označovaným též jako korzáři či privatýři patřili například Francis Drake nebo William Dampier. O tom, jak ošidná hranice dělila privatýrství od pirátství, svědčí životní osudy Henryho Morgana a Williama Kidda. Oba loupili pro britskou korunu. A oba občas "pozapomněli" na pravidla hry.
Morgan zaútočil na španělskou Panamu bez ohledu na to, že Británie uzavřela se Španělskem mír. Kidd se zmocnil pohádkového bohatství z lodi Quedah Merchant, která se plavila pod francouzskou vlajkou, ale ve skutečnosti byla britská. Kidd se pokusil loď vrátit, ale jeho posádka se odmítla vzdát lupu, jehož cena by dnes činila 375 milionů dolarů. Zatímco Morgan vyvázl bez úhony a později se domohl vysokého postavení na Jamajce, Kidd byl uvězněn a oběšen. Státní pirátství přežívalo ještě dlouho po Morganovi a Kiddovi. První mezinárodní dohoda o zákazu udělování státních pirátských "koncesí" byla uzavřena až v roce 1854.
Koráb "Černého" Sama Bellamyho
Archeologický výzkum pirátství naráží na řadu problémů. Vědcům se nabízejí především dva zdroje informací. Prvním jsou vraky pirátských lodí, druhým pak přístavy v oblastech, kde se pirátství provozovalo ve velkém. Při průzkumu lodních vraků se archeologové potýkají se skutečností, že se pirátské koráby příliš nelišily od vojenských, otrokářských nebo obchodních plavidel. Lišit se ani nemohly, protože právě tyto typy lodí piráti přepadáváním nebo vzpourami získávali.
Někteří pirátští kapitáni prováděli na korábech úpravy, jež měly za účel zvýšit rychlost lodi a uzpůsobit ji k boji. Někdy nechali vybourat příčky, aby usnadnili posádce obsluhu děl. Jindy odstranili z horní paluby všechny nástavby, a přeměnili ji tak na "hladké bojiště". Bohužel, tyto úpravy se týkaly jen horní části lodi, která byla před potopením lodi obvykle hodně poničena. Piráti často poškozenou loď úmyslně zapálili. Před tím z ní ale vynosili vše, co pro ně mělo nějakou cenu. Stop, které by prozrazovaly něco ze života pirátů, tak zůstává ve vracích pomálu. Přesto se podařilo několik vraků pirátských lodí odhalit.
V roce 1983 narazil hledač pokladů Barry Clifford u pobřeží amerického státu Massachusetts na vrak lodi Whydah pirátského kapitána "Černého" Sama Bellamyho. O totožnosti vraku nebylo pochyb, protože se na mořském dně našel lodní zvon s vyrytým jménem lodi. O tom, že jde o pirátskou loď, svědčí i nález děl, která byla v okamžiku potopení lodi připravená ke střelbě. Některé kanony nebyly nabity velkými dělovými koulemi, ale směsí broků a kulek do mušket. Takový náboj vypálený zblízka na palubu cizí lodi zranil či zabil spoustu lidí. Loď však příliš nepoškodil.
Přesně to bylo cílem pirátů, kteří se potřebovali zbavit posádky, a přitom neponičit loď ani její náklad. Jedinečný byl nález pistole francouzské výroby, jež měla k pažbě připevněnou hedvábnou stuhu. Z historických pramenů je známo, že piráti používali pistole, které měli v páru uvázané ke stuze přehozené kolem krku. Zbraně tak měli stále po ruce.
Důkladný průzkum vraku lodi Whydah naboural tradovaný mýtus, podle kterého si byli členové posádky pirátských lodí víceméně rovni. Z vraku se podařilo vyzvednout četné kovové části oblečení, jako jsou knoflíky či přezky. V místech, kde se nacházela kajuta kapitána a lodních důstojníků, narazili archeologové na výrobky ze stříbra. V místech, kde spalo mužstvo, se nacházely hlavně věci z mosazi či cínu. To dokazuje, že pirátské posádky nebyly zdaleka tak rovnostářské, jak se traduje.
Filmového piráta Jacka Sparrowa v podání Johnnyho Deppa zná v současné době celý svět. Dobrodružná literatura a hollywoodská filmová produkce vytvořily obraz pirátů jako tu více a tu zase méně sympatických mořských lupičů oděných do pestrých šatů, s šátkem na hlavě a zlatou náušnicí v uchu. Padoušští piráti mívají pásku přes oko, dřevěnou nohu či železný hák místo ruky. Vhodným doplňkem filmového či románového piráta bývá mluvící papoušek či zvídavá opička.

Jak ale vypadali piráti z Karibiku doopravdy? Jak žili? Donedávna hledali vědci odpověď na tyto otázky jen ve starých knihách. Stále častěji přicházejí ke slovu archeologové.
Caesar musel platit výkupné
Pirátství je staré jako námořní doprava. Na lodích se daly podnikat loupeživé výpravy do bohatých krajů na pobřeží a oceánů. Když začali obchodníci přepravovat po moři cenné věci, našli se ihned lidé, kteří si na toto zboží dělali zálusk. Za nejstarší známé piráty můžeme považovat tzv. mořské národy, které ve 13. století př. n. l. podnikaly na lodích nájezdy ve Středomoří. Vantickém světě dosáhlo středomořské pirátství plného rozkvětu. Svědčí o tom původ slova pirát, jež má kořeny ve starořeckém "peira" čili pokoušet (tj. pokoušet štěstí na moři). Obětí pirátů se stal i budoucí nejmocnější muž Říma Julius Caesar. Mořští lupiči ho unesli během plavby na řecký ostrov Rhodos a propustili jej až po zaplacení výkupného.
Pirátství v oblasti Karibského moře, jehož aktéři jsou dnes tak populární díky filmům z produkce studia Walta Disneye, odstartovalo s objevením Ameriky. Do Nového světa připlouvaly flotily lodí se zbožím z Evropy a zpátky se vracely s nákladem zlata a stříbra z dobytého Mexika a Peru. Skutečný rozmach pirátství v Karibském moři nastal po roce 1560. V té době začal vzkvétat obchod s otroky, jež z Afriky dováželi nejen Španělé, ale i Britové, Francouzi a Holanďané. Kolonie v Novém světě prožívaly hospodářský vzestup. Dopravní spojení Evropy s Novým světem nabývalo na intenzitě a pirátům se nabízela stále bohatší kořist.
Největší žně měli piráti v Karibiku v rozmezí let 1640 až 1690. S rostoucí snahou námořních velmocí o důkladnější kontrolu nad zaoceánskou dopravou nastaly pirátům krušné časy. Za konec karibského pirátství je považováno období kolem roku 1720. V té době už křižovalo Karibikem tolik vojenských korábů, že tu byla každá pirátská loď rychle dopadena a její posádka pobita nebo zajata. Kdo přežil, toho čekal po rychlém soudu provaz.
Pirátství jako počestná živnost
Posádky pirátských lodí se často rekrutovaly z námořníků a vojáků řádného loďstva. Služba na tehdejších lodích byla těžká a nebezpečná. Jídlo se na dlouhých plavbách kazilo, námořníky sužovaly choroby od průjmů až po kurděje. Navíc vládli kapitáni a lodní důstojníci svým mužům tvrdou rukou. Kruté tresty, jako je bičování do krve a polévání ran mořskou vodou, nebyly výjimkou.
Není divu, že námořníci dezertovali nebo se bouřili. Dopadeným pirátům sice hrozila šibenice, ale pro mnoho mužů to bylo přijatelnější než setrvávat v řádné službě. Během soudu s posádkou pirátského kapitána "Černého Bartha" Bartholomewa Robertse vypověděl John Philps: "Kapitán té obchodní lodi na nás byl jako pes, a
Soudy neměly při rozhodování o tom, kdo byl pirát a kdo ne, lehkou úlohu. Mnoho kapitánů mělo oficiální povolení přepadat lodi plující pod vlajkou zemí, s nimiž byla jejich vlast ve válce. Ke "státním pirátům" označovaným též jako korzáři či privatýři patřili například Francis Drake nebo William Dampier. O tom, jak ošidná hranice dělila privatýrství od pirátství, svědčí životní osudy Henryho Morgana a Williama Kidda. Oba loupili pro britskou korunu. A oba občas "pozapomněli" na pravidla hry.
Morgan zaútočil na španělskou Panamu bez ohledu na to, že Británie uzavřela se Španělskem mír. Kidd se zmocnil pohádkového bohatství z lodi Quedah Merchant, která se plavila pod francouzskou vlajkou, ale ve skutečnosti byla britská. Kidd se pokusil loď vrátit, ale jeho posádka se odmítla vzdát lupu, jehož cena by dnes činila 375 milionů dolarů. Zatímco Morgan vyvázl bez úhony a později se domohl vysokého postavení na Jamajce, Kidd byl uvězněn a oběšen. Státní pirátství přežívalo ještě dlouho po Morganovi a Kiddovi. První mezinárodní dohoda o zákazu udělování státních pirátských "koncesí" byla uzavřena až v roce 1854.
Koráb "Černého" Sama Bellamyho
Archeologický výzkum pirátství naráží na řadu problémů. Vědcům se nabízejí především dva zdroje informací. Prvním jsou vraky pirátských lodí, druhým pak přístavy v oblastech, kde se pirátství provozovalo ve velkém. Při průzkumu lodních vraků se archeologové potýkají se skutečností, že se pirátské koráby příliš nelišily od vojenských, otrokářských nebo obchodních plavidel. Lišit se ani nemohly, protože právě tyto typy lodí piráti přepadáváním nebo vzpourami získávali.
Někteří pirátští kapitáni prováděli na korábech úpravy, jež měly za účel zvýšit rychlost lodi a uzpůsobit ji k boji. Někdy nechali vybourat příčky, aby usnadnili posádce obsluhu děl. Jindy odstranili z horní paluby všechny nástavby, a přeměnili ji tak na "hladké bojiště". Bohužel, tyto úpravy se týkaly jen horní části lodi, která byla před potopením lodi obvykle hodně poničena. Piráti často poškozenou loď úmyslně zapálili. Před tím z ní ale vynosili vše, co pro ně mělo nějakou cenu. Stop, které by prozrazovaly něco ze života pirátů, tak zůstává ve vracích pomálu. Přesto se podařilo několik vraků pirátských lodí odhalit.
V roce 1983 narazil hledač pokladů Barry Clifford u pobřeží amerického státu Massachusetts na vrak lodi Whydah pirátského kapitána "Černého" Sama Bellamyho. O totožnosti vraku nebylo pochyb, protože se na mořském dně našel lodní zvon s vyrytým jménem lodi. O tom, že jde o pirátskou loď, svědčí i nález děl, která byla v okamžiku potopení lodi připravená ke střelbě. Některé kanony nebyly nabity velkými dělovými koulemi, ale směsí broků a kulek do mušket. Takový náboj vypálený zblízka na palubu cizí lodi zranil či zabil spoustu lidí. Loď však příliš nepoškodil.
Přesně to bylo cílem pirátů, kteří se potřebovali zbavit posádky, a přitom neponičit loď ani její náklad. Jedinečný byl nález pistole francouzské výroby, jež měla k pažbě připevněnou hedvábnou stuhu. Z historických pramenů je známo, že piráti používali pistole, které měli v páru uvázané ke stuze přehozené kolem krku. Zbraně tak měli stále po ruce.
Důkladný průzkum vraku lodi Whydah naboural tradovaný mýtus, podle kterého si byli členové posádky pirátských lodí víceméně rovni. Z vraku se podařilo vyzvednout četné kovové části oblečení, jako jsou knoflíky či přezky. V místech, kde se nacházela kajuta kapitána a lodních důstojníků, narazili archeologové na výrobky ze stříbra. V místech, kde spalo mužstvo, se nacházely hlavně věci z mosazi či cínu. To dokazuje, že pirátské posádky nebyly zdaleka tak rovnostářské, jak se traduje.

Pirát s titulem

4. dubna 2008 v 20:20 | Áďa |  PzK a pirátství

Pirát s titulem

Sir Francis Drake. Pirát, který měl požehnání královny
(foto wikipedia)
Pověst o lodích naložených zlatem sem přilákala celou řadu dobrodruhů a korzárů z Anglie, Holandska a Francie. Zdejší vody křižovaly desítky pirátský lodí, a tak není divu, že tu na dně moře dodnes objevují další a další vraky. Jedním z nejznámějších korzárů byl Francis Drake, jemuž se přezdívalo "džentlmenský pirát a dobrodruh". Muž, který byl anglickou královnou obdařen titulem Sir, se ale neomezoval jen na útoky na moři - dvakrát prý se svou posádkou zaútočil také na konvoj na už zmiňované "královské cestě" (Camino Real). Drake nakonec v Panamě i zahynul a byl pohřben do moře poblíž Puerto Bello. Do jeho rakve prý uložili nesmírné bohatství, a proto po ní dodnes pátrají hledači pokladů z celého světa.

Dalším proslulým pirátem, jehož loď brázdila zdejší vody, byl Velšan Henry Morgan. Ten si v roce 1671 dokonce troufl přepadnout a vyloupit tehdejší Panama City. S nákladem, který neslo na 200 mul, pak zmizel kdesi na pobřeží Karibského moře. Hledači pokladů i seriózní historici dodnes pátrají po vraku jeho lodi Satisfaction, která měla být potopena kdesi při pobřeží poblíž Camino Real.

Třetí nejčastěji zmiňovanou věcí v souvislosti s piráty a zlatým pokladem Inků je místo zvané Viper Pit. Královská stezka aneb Camino Real je místy hodně strmá a v období dešťů se mění na kluzkou řeku bláta. V jistém místě, vysoko nad řekou Charges, prý dost často docházelo k nehodám. Mulám, stejně jako lidem, v blátě podklouzla noha a zřítily se i se svým nákladem do propasti. A vzhledem k tomu, že při březích řeky žije spousta jedovatých hadů, nikdo se neodvažoval v těch místech potápět a po pokladech pátrat. Tedy v minulosti, tehdy, kdy tudy procházely španělské karavany. Dnes to místo naopak hledá spousta lidí. Zatím však marně…
K nejznámějším hledačům pokladů a vraků pirátských lodí patří Barry Clifford. V roce 1984 objevil u pobřeží Panamy vrak lodi Whydah, která se potopila za bouře v roce 1717. Při průzkumu vraku objevil více než 100 000 artefaktů, z nichž valná většina je dnes k vidění v muzeu, které Clifford založil v Provincetownu ve státě Massachusetts.

Oběti pirátství

1. dubna 2008 v 17:44 | Áďa |  PzK a pirátství

Oběti pirátství

  • Válečníci z Polynésie útočili na pobřežní vesnice nebo vesnice podél řek. Užívali moře jako skrýš při své taktice "udeřit a zmizet" (Hit and Run). Moře bylo bezpečným místem pro ústup, pokud se bitva ve nevyvíjela podle zamýšleného scénáře.
  • Mořské národy napadaly jako piráti starověký egypt (později např. Krétu).
  • Jako mladík byl Julius Caesar zajat piráty (67 př. Kr.) a vězněn pro výkupné. Později zničil pirátské pevnosti na ostrovech ve Středozemním moři.
  • Irští piráti napadali římská obchodní plavidla
  • Ve třetím století piráti napadali Olympus (město v Anatolii) a oblast zbídačili.
  • Svatý Patrik byl zajat a zotročen irskými piráty Vikingové (nebo mořští králové) byli skandinávští piráti, kteří napadali Britské ostrovy a Evropu z moře.
  • V roce 937 se Irští piráti spojili se Skoty, Vikingy a Velšany v invazi do Anglie. Athelstan je přemohl a zahnal.
  • Během Dětské křížové výpravy arabští piráti zajali a zotročili tisíce křesťanských dětí
  • Ochránce životního prostředí a jachtař Peter Blake byl zabit piráty v roce 2001.

Diplom k 56. Bleskovce

1. dubna 2008 v 17:37 | Áďa |  Bleskovky
vyhrává Bára a katelin